Na středu 30. května 2018 jsme se moc těšili už několik dní. Jeli jsme totiž na školkový výlet! Tentokrát do Hodonína. Cesta autobusem nám přišla dlouhá, ale nakonec jsme se dočkali a byli jsme tam. V ZOO! Nejprve jsme se pořádně posilnili dobrou svačinkou a mohli jsme vyrazit na zvířátka. Jako první jsme zahlédli krásné bílorůžové plameňáky a poté jsme se vydali za srandovními opičkami. Našim očím neušlo ani výrazné pruhování zeber a dlouhé rohy adaxe (neboli ta koza 
).
Po pavilonu opic, ve kterém se skrýval i leguán, jsme narazili na první kočičku. Byla to veliká spící lvice. A o kus dál zase spící jaguár. Moc se nám líbila i liška, tedy správně pes hřivnatý. Ovšem nejvíce jsme se lekli tygřího samce Igora, který byl ve střehu a proklatě blízko. Dokonce jsme viděli jeho vystavenou hračku v podobě rozdrásané pneumatiky. Od tygra rychle pryč a to rovnou ke kůzlátkům, které jsme si s nadšením hladili. Ve velkém výběhu jsme také zahlédli jihoafrického lva, který měl nezvykle světlou hřívu. A to kvůli malému množství pigmentu a Afričané to prý považují za znamení, kdy příroda volá o pomoc. Sousedi lvů byli opět tygříci, tentokrát ovšem máma se svými už většími mláďaty. Pomalu větší radost než ze zvířátek jsme měli z perníkové chaloupky, u které jsme si zbaštili dobrůtky ze svých batůžků. A nemysleli jsme jen na svá bříška, ale i na ty lamí. Lamy jsme zkusili nakrmit připravenými granulkami. Moc nás zaujal i malý kajmánek, u kterého jsme si nebyli jisti, zda je živý či se jedná o sochu. No a pak také samozřejmě malý žralok. Při loučení se se zoologickou zahradou nás potěšila ještě malá želvička, která stála na jedné noze a druhou si jakoby protahovala, že to až vypadalo, že nám mává na rozloučenou.
Ze zvířátek jsme se autobusem přepravili do přístaviště, kde jsme se pořádně nadlábli výborným řízkem. Nabrali jsme zase trošku sil a hurá do lodi, kde nás přivítal sám kapitán. A potom… Bylo nebylo… Přišel sám pan král i s paní královnou Konstancií, která nás doprovázela celou plavbu. Představila nám jejich království i s mnoha pohádkovými bytostmi jako byla ježibaba, víla Amálka či vodník. Také nás varovala, že jejich vody křižují zlí piráti, kteří mají dobrý čich na poklad. A my zrovna na lodi jeden takový královský poklad měli! Proto královna povolala do služby pozorovatelku, která měla za úkol hlídat okolí lodi, zda se nezvaní návštěvníci neblíží… A dále zbrojnoše. Jeden měl za úkol schovat poklad a další tři odzbrojit piráty. Úkol zněl jasně a jednoduše. Za žádnou cenu neříkat pirátům, že máme poklad. A už vůbec ne, kde by mohl být schovaný. A vůbec nikdy, kde je k němu schovaný klíč. Jenže. Jakmile dva ozbrojení piráti vtrhli na naši loď, dostali jsme velký strach! Vyzvídali, kde máme poklad a slíbili odměnu tomu, kdo prozradí skrýš. Strach a lákavá nabídka přemohla naši malou kamarádku a úkrytý poklad pirátům ukázala. S klíčem to nedopadlo o moc lépe. Druhá vystrašená kamarádka jim to hned pověděla. Naštěstí jsme věděli, jak podlé piráty přemoci. Paní královna dala znamení a všichni jsme si lehli na lavice a začali nahlas chrápat. Jako kouzlem piráti najednou usnuli a zbrojnoši už utíkali pro jejich zbraně. Piráti se zanedlouho vzbudili a moc se zlobili… Když v tom dala paní královna další znamení a my začali zpívat z plných plic, což piřátům dralo uši a utekli. Při zpáteční cestě do přístavu dopravil mušketýr královně deteši neboli psanou zprávu, ve které stálo, že piráti byli zajati. Královský poklad jsme tedy uchránili a paní královna nám jej spravedlivě rozdělila. Dostali jsme dva pohádkové penízky a kouzelné lízátko. Kouzelné proto, že máme tyčku ze slízaného lízátka společně s rodiči zasadit a vyroste nám z ní další lízátko. Ovšem pozor! Jen tehdy, když budeme tři dny a tři noci hodní.
Plni zážitků jsme se rozloučili s královskou výpravou a sami se vypravili k našemu autobusu. V autobuse nám udělala radost ještě malá medaile a magnetka ze ZOO na památku. Cesta domů nám uběhla rychle a některé dokonce přemohla velká únava. Celý výlet se nám moc líbil a podobnou plavbu bychom rádi zažili ještě jednou!
