Návštěva ilustrátora časopisu Sluníčko Adolfa Dudka
Kdo to klepe na dveře,
kdopak nám je otevře,
dětí v sále jako slupek,
vstupuje teď malíř Dudek.
Ve tváři se úsměv zračí,
odpovídat sotva stačí,
na ty všechny dotazy
odkud třeba pochází.
Jestli umí „jenom“ kreslit
nebo také umí bruslit.
Děti prosí maličko,
podepiš nám Sluníčko,
časopis kam maluješ,
úsměvy všech miluješ.
Kdo chtěl, tomu podepsal,
Dudek jméno nadepsal,
někomu i na čelo
bylo všude veselo.
